Starry starry night
paint your palette blue and grey look out on a summer's day with eyes that know the darkness in my soul. Shadows on the hills sketch the trees and the daffodils catch the breeze and the winter chills in colors on the snowy linen land. Now I understand what you tried to say to me how you suffered for your sanity how you tried to set them free. They would not listen they did not know how perhaps they'll listen now. Starry starry night flaming flo'rs that brightly blaze swirling clouds in violet haze reflect in Vincent's eyes of China blue. Colors changing hue morning fields of amber grain weathered faces lined in pain are soothed beneath the artist's loving hand. Now I understand what you tried to say to me how you suffered for your sanity how you tried to set them free. They would not listen they did not know how perhaps they'll listen now. For they could not love you but still your love was true and when no hope was left in sight on that starry starry night. You took your life as lovers often do But I could have told you Vincent this world was never meant for one as beautiful as you. Starry starry night portraits hung in empty halls frameless heads on nameless walls with eyes that watch the world and can't forget. Like the stranger that you've met the ragged men in ragged clothes the silver thorn of bloody rose lie crushed and broken on the virgin snow. And now I think I know what you tried to say to me how you suffered for your sanity and how you tried to set them free. They would not listen they're not list'ning still perhaps they never will. |
Noc plná hvězd
barví tvou paletu modrou a šedou pozorujíc letní den očima, které znají temno v mé duši Stíny na kopcích skici stromů a narcisů zachycují vánek i zimní chlad v barvách lnem zasněžené země Teď už chápu co ses pokoušel mi říct jak jsi trpěl pro zachování svého zdraví jak ses snažil zůstat svůj Oni nemohli slyšet ani nevěděli jak by třeba se zaposlouchají teď Noc plná hvězd planoucí květy jež jasně září vířící oblaka ve fialovém oparu se odrážejí ve Vincentových očích barvy čínské modři Barvy mění odstín ranní pole jako jantarová zrna ošlehané tváře vrásčité bolestí jsou konejšeny milující rukou umělce Teď už chápu co ses pokoušel mi říct jak jsi trpěl pro zachování svého zdraví jak ses snažil zůstat svůj Oni nemohli slyšet ani nevěděli jak by třeba se zaposlouchají teď Přes ty, co tě mají v nelásce i tak zůstává tvá láska pravá a když už se v očích nezračila žádná naděje na té hvězdné obloze (tvých očí) vzal sis svůj život jak to i zamilovaní často dělají Ale chtěl jsem ti říci Vincente tenhle svět nebyl nikdy stvořený pro někoho tak obdivuhodného jako jsi ty Noc plná hvězd portréty visí v prázdných halách nezarámované hlavy na bezejmenných zdech s očima co sledují svět a nemohou zapomenout Jako cizinec kterého jsi potkal otrhaný muž v potrhaných šatech stříbrný trn krvavé růže leží rozdrcen a zlámán na panenském sněhu A teď, myslím, vím co jsi se mi snažil říci jak jsi trpěl pro zachování svého zdraví jak ses snažil zůstat svůj Oni to nemohli slyšet stále ještě neposlouchají a nejspíš ani nikdy nebudou. |