Chris Norman - Living next door to Alice / Žiji vedle Alice + Karel Zich - Alenka v říši divů - text

Living next door to Alice  Sally called when she got the word, And she said: I suppose you've heard - About Alice When I rushed to the window, And I looked outside, And I could hardly believe my eyes As a big limousine rolled up Into Alice's drive... Oh, I don't know why she's leaving, Or where she's gonna go, I guess she's got her reasons, But I just don't want to know, 'Cos for twenty-four years I've been living next door to Alice. Twenty-four years just waiting for  a chance, To tell her how I feel, and maybe get  a second glance, Now I've got to get used to not living next door to Alice... We grew up together, Two kids in the park, We carved our initials, Deep in the bark, Me and Alice. Now she walks through the door, With her head held high, Just for a moment, I caught  her eye, As a big limousine pulled slowly Out of Alice's drive. Oh, I don't know why she's leaving, Or where she's gonna go, I guess she's got her reasons, But I just don't want to know, 'Cos for twenty-four years I've been living next door to Alice. Twenty-four years just waiting for a chance, To tell her how I feel, and maybe get a second glance, Now I gotta get used to not living next door to Alice... And Sally called back and asked how I felt, And she said: I know how to help Get over Alice. She said: Now Alice is gone, But I'm still here, You know I've been waiting For twenty-four years... And a big limousine dissapeared... I don't know why she's leaving, Or where she's gonna go, I guess she's got her reasons, But I just don't want to know, 'Cos for twenty-four years I've been living next door to Alice. Twenty-four years just waiting for a chance, To tell her how I feel, and maybe get a second glance, But I'll never get used to not living next door to Alice... Now I'll never get used to  not living next door to Alice...

Žiji vedle Alice Sally volala, když dostala zprávu A řekla předpokládám, že už jsi slyšel - o Alici Když jsem spěchal k oknu, A podíval se ven A těžko jsem uvěřil svým očím Jak velká limuzína vjížděla na Alicinu cestu Oh, Nevím, proč odchází, Nebo kam půjde, Myslím, že má své důvody, Ale já prostě nechci vědět, Protože po 24 let Bydlel jsem vedle Alice. Dvacet čtyři let čeká na šanci, Říct jí, co cítím, a snad dostanu  druhou šanci Ale nikdy si nezvyknu, že nebudu žít vedle Alice Vyrůstali jsme spolu Dvě děti v parku Vyřezané podpisy Hluboko v kůře Já a Alice Teď prochází dveřmi S hlavou vztyčenou do výšky Jen na moment jsem zachytil  její pohled Když velká limuzína pomalu Vyjížděla z Aliciny cesty Oh, Nevím, proč odchází, Nebo kam půjde, Myslím, že má své důvody, Ale já prostě nechci vědět, Protože po 24 let Bydlel jsem vedle Alice. Dvacet čtyři let čeká na šanci, Říct jí, co cítím, a snad dostat  druhou šanci Ale nikdy si nezvyknu, že nebudu žít vedle Alice Sally opět volala a ptala se, jak se cítím A řekla vím, jak ti pomoci překonat Alici Řekla Teď je Alice pryč, ale já jsem stále tady Vím, že jsem čekal 24 let A velká limuzína zmizela Nevím, proč odchází, Nebo kam půjde, Myslím, že má své důvody, Ale já prostě nechci vědět, Protože po 24 let Bydlel jsem vedle Alice. Dvacet čtyři let čekám na šanci, Říct jí, co cítím, a snad dostat druhou šanci Ale nikdy si nezvyknu, že nebudu žít vedle Alice Teď si nikdy nezvyknu,  že nebudu žít vedle Alice

Karel Zich - Alenka v říši divů .- text

Telegram s adresou svět píšu v něm pět vlídných vět jedné dívce kdopak ví, kam jej zítra pošta doručí a kolik náhod mu poručí chtěl bych jen vidět tvář očí které budou jej číst. Šel bych cestou prašnou co nikdo nezměří sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů I když dá mi košem až řádky bude číst já chtěl bych být tím listonošem neboť jsem si jist bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů. Já nechal všechna okna dokořán a díval se na svět ze všech stran jak se koulí a celý den přemítám o dívce neznámé proč už se dávno neznáme snad adresu najde toto poselství mé. Šel bych cestou prašnou co nikdo nezměří sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů I když dá mi košem až řádky bude číst já chtěl bych být tím listonošem neboť jsem si jist bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů. Odmítli můj telegram a řekli poslat jej není kam adresa schází a celý den přemítám o dívce neznámé proč už se dávno neznáme snad adresu najde poselství. Šel bych cestou prašnou co nikdo nezměří sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů I když dá mi košem až řádky bude číst já chtěl bych být tím listonošem neboť jsem si jist bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.